Komentáře

1 El.Tm. El.Tm. | Web | 10. února 2011 v 9:32 | Reagovat

Já jsem nad postavami, nikdy neuvažovala :) ale možná to je ten menší problém ve psaní. Přečtu si další pokračovaní a uvidíme... :)

2 MarryT MarryT | 11. února 2011 v 17:34 | Reagovat

Věř, že kdybych si s nimi takhle popovídala, tak... se zblázním, chytím schízu, nebo mě oba zašlapou do země XD Ale rozhodně to někdy zkusím. Zamknu dveře pokoje a budu čučet do zdi a klást "jim" otázky XD Nikdy jsem nezkoušela postavu dělat podle mých přátel, nedopadlo by to dobře... To rozhodně ne.

Už se těším na pokráčko ;-)

3 Alex Alex | Web | 11. února 2011 v 17:56 | Reagovat

Napsat postavu podle sebe není dobré, to máš pravdu, ale zase si nedokážu představit, že bych v hlavě svoje postavy zpovídala. Já si je prostě představuju v různých situacích, do kterých je chci dostat a přemýšlím, jak by s vlastnostmi, které jsem jim vymyslela, na tu situaci reagovali.
Jinak, moc pěkný článek, někomu to třeba pomůže.

4 Sawarin Sawarin | Web | 14. února 2011 v 15:24 | Reagovat

Souhlasím, že není dobré dělat, postavu podle sebe, ale myslím, že mnozí se tomu neubrání. Autoři připisují hlavním postavám své vlastnosti a pak vlastnosti, které sice nemají, ale chtěli by. Postava dokonale nedokonalá nebo snad nedokonale dokonalá.
Ale to je spíš takový začátek, který se promítne do první povídky, a pak už je autor chopen lépe utvářet charaktery svých postav. Aspoň takový je můj názor.
Myslím, že tvoje metoda je dobrá, Ewil. I když se snažím vytvořit na mě nezávislou postavu, tahle metoda mě nikdy nenapadla. Asi to taky zkusím..:)

5 martnka martnka | 20. února 2011 v 9:36 | Reagovat

ewilko,
skvělý a zajímavý článek, jen bych vytkla výrok, že nejsi báječná spisovatelka, ewilko, jsi! Ale za ty roky vím, že skromnost k tobě prostě patří, a je to možná i dobře. Tato nová rubrika je skvělý nápad, rozhodně pokračuj, jsem zvědavá na další díly. Já osobně si myslím, že vytváření postav se na proti vytváření děje značně podceňuje, proto jsem byla nesmírně šťastná, když jsem u tebe nalezla pravý opak, tím nechci říct, že bys kašlala na děj (protože ten je tak propracovaný, že bys zasloužila cenu), ale tvé pojetí Taylora je naprosto dokonalé ( a tím nemyslím tu odpornou dokonalost jako  tu kterou máme vidět všude jinde, ale tím myslím dokonalý, uchvacující způsob, ewilčin způsob)mám poocit, že je to skutečný člověk, proto jsem vždycky nepříjemně překvapená, když do vyhledávače zadám jméno Taylor Mathews a vyleze mi úplně něco jiného než očekávám.
No nic po tomhle článku mám nehoráznou chuť psát, tak se jdu do toho pustit :)

6 Christine.blog Christine.blog | Web | 26. února 2011 v 13:09 | Reagovat

Dle mého názoru není špatné psát podle přátel, popřípadě sebe. Jsou lidé, kteří nemají představivost a nad tímhle by si vylámali zuby dřív, než by něco napsali .... A vždy je lepší psát chování, podle něčeho, co jste sami zažili ..., poté může být popis podrobnější a přesnější, než-li ho jen tak vyrábět z ničeho. Vlastnosti povahy ... je dobré vidět názorný příklad, poté si na tom uvědomíte spoustu plusů a mínusů, všimnete si zlozvyků (Mnutí brady ...), ale jinak hezký článek ...

7 Ewil Ewil | 26. února 2011 v 14:45 | Reagovat

[6]: Pochopila jsi to špatně, jak jsem rozváděla myšlenku o nepsaní podle svých přátel.
Máš kamarádku Boženu, kterou na chlup stejně podle vizáže popíšeš do příběhu, ale dáš jí jenom dobré vlastnosti, protože přece je to tvoje kamarádka a nemůžeš vyobrazit zlozvyky.
- Takhle ne!
Každopádně tvůj komentář v jistém smyslu a možná k celkovému článku, sedí.

8 Ekyelka Ekyelka | Web | 28. února 2011 v 17:00 | Reagovat

Copak nám radí lidé, kteří nepíšou knihy o psaní, ale romány? Psát o tom, co známe. Co známe nejlépe? Sami sebe.
Ať chceme nebo ne, v každé námi vytvořené postavě se promítne část našeho charakteru. Většinou ta lepší část, byť - pokud je autor zdatný a upřímný sám k sobě - se můžou promítnout naopak i ty horší části. Nic proti ničemu, postava nemá být placatá jak papír, ale živoucí, chybující, trochu zlá a rozhodně ne dokonalá. To je pak nuda.
Takže asi toliko k poznámce nepsat podle sebe. Neubráníte se tomu - jde jen o to, jak dobře se znáte, abyste se v postavách našli.
A psát podle přátel? Proč by ne - vtip je ve využití vizuálně smyšlené postavy s charakterovými vlastnostmi daného přítele. Míra jejich ne/libosti je pak dána úmyslem, s nímž přítele do textu zasadíš - zda mu tím chceš složit hold a poděkovat mu za přátelství (tedy bude mít postava vedle vlastních charakterových rysů i ty, kterých si u přítele vážíš), nebo zda jde o ukončení přátelství (tedy opačný proces).
Vždy je třeba se ptát po důvodu vzniku textu. Je to čirá zábava? Psaní pro psaní? Epický román určený široké veřejnosti? Pamflet na nepřítele? Osobní záležitost, kde ve vnitřním světě autor řeší své vnitřní otázky? Od toho se poté odvíjí i využití znalosti reálného světa a osob.
Striktně říkat něčemu ne je hloupost. Vždy existuje cesta, jak se dá něco zpracovat a zapracovat do textu, záleží jen na míře zkušeností autora a jeho fantazii. A odvaze, mimo jiné.

9 Ewil Ewil | Web | 28. února 2011 v 17:23 | Reagovat

[8]: O tom tady ale celou dobu mluvím, pokud jsi to dobře četla a hlavně celé. Postava nesmí být dokonalá a je pochopitelné, že každý do ní promítne kus ze sebe, tohle do psaní prostě patří.
A to o těch přátelích se v textu objevilo taky a to jsem opakovala už v minulém komentáři, takže v jistém smyslu jsi tady napsala to, o čem už bylo řečeno.
Na každém je, co chce psát a o kom chce psát. Pokud si vyberu pro psaní svého přítele, pak musím do něj promítnout i špatné vlastnosti a ne z toho dělat Mary Sue, která je dokonalá a skvělá.

10 Ekyelka Ekyelka | Web | 28. února 2011 v 17:34 | Reagovat

[9]: V tom případě bude problém někde v prapůvodním textu, nejspíš v místech, kde radíš nepsat podle sebe ani podle přátel, ovšem už nedopíšeš i B, tedy že pokud se chce psát just podle přátel, pak se mají využít všechny charakterové rysy bez ohledu na to, jak výsledný text bude na danou reálnou postavu působit.
Když už se píšou články "jak udělat to a to", je třeba je dotáhnout do detailů. Ne každý je tak sběhlý v psaní, aby mu stačilo prosté naťuknutí, které se objevilo zde a je snadno přehlédnutelné.
Věř mi. Pracuji se začínajícími autory už dost dlouho abych věděla, že co jim nenaservíruješ až pod nos a červeně zakroužkované, toho si v polovině případů nevšimnou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.