Déjà vu

25. listopadu 2010 v 18:13 | Ewil |  Z "deníku" jedné duše
.
Zdravím všechny zabloudilé duše a věrné návštěvníky! :)

Je tu další téma týdne. Sice ho píšu trochu opožděně a hodně krátce, protože čas ani chuť skutečně nebyla, ale píšu.

pod perexem pro ty, kteří mají zájem...





Opírám se loktem o desku stolu a dívám se na prázdnou plochu administrace. Dneska jsem měla skvělou myšlenku na tohle téma a ta potvora mi zákeřně zdrhla. Nakonec se s povzdechem narovnám, prsty položím volně na klávesnici a nechám je, aby se po ní rozběhly spolu s myšlenkami, co mě napadají.
Déjà vu.
Často využívané spojení, často se dá i zažít. Ve své podstatě ano. Je to okamžik, kdy máte pocit, že se to už jednou stalo. Že ten pocit jste už měli. Tu vůni jste už cítili, tohle jste řekli a tam jste byli i stáli.
Vždycky se zastavím a snažím se zachytit ty myšlenky a vzpomínky na onen okamžik. A to, co kolem mě volně proudí. Jako kdybych to mohla lapit a vsadit do své mysli, kdy se mi ty otázky zodpoví.
Jako malá jsem nechápala, co to znamená, dokonce jsem se toho i bála a pořád se vyptávala jiných. A každý mi to odůvodňoval taky jinak. Je to v podstatě krátký okamžik. Ta chvíle.
Ten okamžik mě zastihl naposledy před týdnem. Šla jsem po náměstí a naprosto zamyšlená (ostatně jako vždy) a náhle se o mě otřel nějaký pocit, vůně i obraz. A pak, jako kdyby to zmizelo. Znovu si na něj už nevzpomenu. Tenkrát jsem stála na chodníku, dívala se kamsi před sebe a lidi si museli myslet, že jsem nějaká divná :D už podle těch jejich pohledů.
Ale tohle byl jenom krátký případ, že v tom nejste sami.

Stalo se vám něco v poslední době podobného? Jenom se mi tady rozepište, pokud máte chuť :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yuripovidky yuripovidky | Web | 25. listopadu 2010 v 18:50 | Reagovat

Já píšu líp!!!

2 MissAbby MissAbby | Web | 25. listopadu 2010 v 18:58 | Reagovat

krásný článek! :)

[1]: jdi se chvástat někam jinam!

3 Ewil Ewil | Web | 25. listopadu 2010 v 19:06 | Reagovat

[1]: To gratuluju :D

[2]: Děkuju ti :)

4 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 25. listopadu 2010 v 20:43 | Reagovat

Ano to se mi stává, jdu po ulici, uvidím na zemi papírek, v pozadí se ěkdo baví a já si řokám, to už bylo!
A přitom to je blbost tou ulicí jsme šla poprvé a ten paírek v životě neviděla :D

Ps. Máš krásnej Dess! :)

5 Hráblík=) Hráblík=) | Web | 25. listopadu 2010 v 20:56 | Reagovat

Jé děkuji :D  :)

6 Ewil Ewil | Web | 25. listopadu 2010 v 21:08 | Reagovat

[4]: To je přesně ono. A těch okamžiků je spousta a jsou různé.
Děkuju :)

7 Frise Frise | Web | 26. listopadu 2010 v 8:03 | Reagovat

:O Tak krásně a zajímavě dokážeš napsat o něčem takovém... Nádherné.

8 martnka martnka | Web | 26. listopadu 2010 v 20:53 | Reagovat

no já tohle zažívám v jednom kuse, teda hlavně ve snech, zdají se mi sny, a mě připadá, že je to vždy pokračování nějakého jineho snu.
Ale jednou se mi stalo, že jsme měli děják a učitelka diktovala zápis, já popadla svůj sešit a listovala jsem v něm jak zběsilá, protože mi připadalo, že nám to už jednou diktovala, ale zápis jsem nenašla, tak jsem se koukla i do sešitu kámošky a nic. Musím říct, že ještě nikdy jsem nebyla tak překvapená.

9 Sokana Sokana | Web | 27. listopadu 2010 v 0:05 | Reagovat

Mne sa to tiež stáva, dosť často. Väčšinou som zamyslená, hľadím len tak naokolo a ani nevnímam okolie, padne mi pohľad niekam a ja zostanem zarazená - som si úplne istá že toto som už videla, všetko bolo rovnako - a zrazu začnem vnímať okolie, obzerať sa, hľadať príčinu toho divného pocitu... V ten moment mi to ani nedochádza, len vstrebávam tú zvláštnosť... A až neskôr si uvedomím, čo to malo znamenuať (:

10 Rizell Rizell | Web | 27. listopadu 2010 v 19:30 | Reagovat

ano, taky bohužel patřím k těm., kterým se to stává až nepříjemně často... dokud to bývalo občas, nevadilo mi to, jenže asi tak tři roky je to nějaké častější... nesnáším, když mě něco zarazí, abych zjistila, že už jsem to jednou zažila... mívám z toho nepříjemný pocit, jako by to bylo něco špatného, ačkoliv si to neumím vysvětlit, proč bych se tak měla cítit.....
jenže někdy mám takové divné vnímání dej- vu a vybavím si to tak dokonale, jako bych to viděla kdysi jako film- nejen pár vteřin, jak to bývá normální... to je teprve nepříjemné.... mívám z toho stejné pocity, jako když mi někdo vykládá tarot...
a nejhorší? to je určitě sen v rámečku... máte taky někdo sny v rámečku? sny, které, když jsou ohraničené, tak se vždycky vyplní? zatím se mi nevyplnily jenom dva, jinak se všechno stalo... ty nevyplněné byly, že mi uhořeli prarodiče a další, že kamarádku srazilo auto.... upřímně doufám, že to, co se vyplnilo byla jenom blbá náhoda.... * povzdechne si *
vidíš, Ewil... přišla jsem ti oznámit, že jsem tě konečně našla- měla jsem  na tebe nějaký blbý odkaz... a že se mi líbí tvoje nová fota a tvé krátké výpisky, které řeknou hodně a takhle se tady rozkecám....

11 Ewil Ewil | Web | 28. listopadu 2010 v 11:43 | Reagovat

Martnko, Sokano, to je přesně ono a koukám, že u vás je to taky hodně veselý. Časem si na to člověk zvykne a pak už mu to tak nepřijde.

Rizell, jsem ráda, že jsi se ozvala. Vážně moc :) děkuju ti. Snad se ti tady bude líbit pořád.
Sny v rámečku znám. Dobře je znám a celkem to dokáže vyděsit. Naposledy jsem je měla před několika lety, teď už tak ne. Jinak ten pocit - možná vím, o čem mluvíš. Nedá se to popsat, je to jako bezmoc, kterou chceš zachytit do svých prstů a proměnit ji v něco skutečného s jasnou odpovědí.
Ty sny ti ale nepřinášely nic hezkýho a pevně doufám, že nic takovýho se už u tebe nestane. Člověka to dokáže srazit k zemi a to není příjemný ani dobrý.

12 martnka martnka | Web | 28. listopadu 2010 v 13:23 | Reagovat

no s tím zvykáním máš pravdu. Člověka to sice překvapí, celý den se drbe na hlavě a přemýšlí, kde už to viděl a stejně na to nepřijde. když je to častěji tak už mu to tak nepřijde.
Já si třeba zvykla i na to, že každou chvíli vidím duchy. Z počátku jsem byla vyklepaná jako ratlík, ale čím častěji se to opakovalo, tak jsem si zvykla a dokážu o tom s lidma i normálně mluvit, aniž bych se bála, že si o mě budou myslet, že jsem cvok. To si sice někteří myslí, ale s tím nic nenadělám. Já blázen nejsem:D
No to bylo z jiného soudku než de ja vu, ale svým způsobem je to podobný, protože v obou případech je člověk překvapený a vyděšený.

13 Ewil Ewil | Web | 28. listopadu 2010 v 16:05 | Reagovat

[12]: Přesně tak. Jenže čím víc nad tím pak přemýšlíš, tím míň dokážeš tu myšlenku nebo pocit či snad obraz, zachytit.
Jsi vnímavá a určitým věcem otevřená a v jistým smyslu i citlivá. Pak je pochopitelný, že máš tuhle schopnost. Má ji spousta lidí, jenom třeba o tom nemluví, aby si okolí nemyslelo, že jsou blázni. Dnešní svět je šíleně materialistický a nedává těmhle hlubším věcem prostor. A přece to všechno soucisí s přírodou.
Takže si tohle tajemství uchovávej a říkej to jenom tomu, kdo si tvoji důvěru zaslouží a víš o nich, že mají podobnou zkušenost :)

14 Enny Enny | Web | 28. listopadu 2010 v 22:42 | Reagovat

Jé, a kolikrát. :)
Někdy je to krátce, ale už párkrát se mi stalo, že to trvalo celkem dlouho - teda na to, že to byl "jen" pocit. Nejde to popsat, každý to vnímá jinak, ale myslím si, že když to přijde, pozná se to. Je to jako spínač pro který má každý z nás nastavenou jinou melodii. :) A já ji mám dá se říct celkem ráda. :D A máte pravdu, holky. Když to "skončí" začnete přemýšlet, kdyže už se to vlastně stalo nebo proč to bylo tak "povědomé". :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.