Město duší - Hřbitov

16. října 2010 v 13:48 | Ewil |  Z "deníku" jedné duše
...
Zdravím zabloudilé duše :)

rozhodla jsem se po krátkém uvažování napsat článek na téma, které vystavil blog.cz. Hřbitov. Znám jedno místo a nejsem sama, kdo už měl šanci okusit jeho zvláštní atmosféru i kouzlo. A myslím, že si zaslouží zmínku. Lidé na něj dávno zapomněli. Nebo aspoň většina.

pod perexem...



Ve vesnici, kde žiju, se nachází židovský hřbitov. Většina z vás si představí obyčejné náhrobky a děsivé prostředí, jenže platí pravý opak.
Kráčíte po obyčejné cestě mezi domy a před vámi se vykresluje malá alej stromů a keřů. Zvláštní pocit, jako by vám svíral žaludek a přesto vás to táhne dál. Jako by vás pobízela neznámá dlaň kupředu. Po několika krocích, kdy vás obklopují větve a vyšší tráva, se ocitnete na místě. Tmavé a světlé náhroby jsou nakloněné na různé strany, většina z nich i chybí. Užasle se rozhlížíte po tom místě. Vyvolává to ve vás rozpoluplné pocity, ale hlavně zvláštní respekt a úctu ke starému místu. Zejména, když znáte jeho částečnou minulost, která ale není přesně potvrzena.
Stojíte před hřbitovem, který má v zemi čtyři vrstvy mrtvých. Proč? To nikdo neví. Nejposlednějším je D. Popper a kdosi mi jednou říkal, že pomáhal přes hranice skupině posledních židů, ale sám za to zaplatil životem. Jeho náhrobek je buď už dávno zničený nebo v základech jednoho z domů, které jsem při cestě na hřbitov míjela. Ano. Lidi už jsou takoví. Našli se ale tací, co jeho památku obnovili a nechali udělat nový.
Připomíná mi to Město duší. Místo, kam už skoro nikdo nechodí, možná starší obyvatelé naší vesnice a kdoví jestli. Možná jsem jediná, kdo tam zanechává svíčku nebo malý kamínek. Jako uznání jejich památky. Jsem sentimentální a bláznivá? Ne. Na ten hřbitov chodívám odmalička a už je to možná zvyk. Nebo prostě proto, že chci.
Spousta teenegerů chodí na hřbitovy, protože to je moderní. Courají se mezi náhrobky a lezou po nich, pořizují si na nich fotografie. Kdo to kdy viděl?! Abych pravdu řekla, každý z nich by si jednu zasloužil. Pobouřila jsem vás? Možná, tak mě suďte, ale za svůj názor se nestydím a hodlám ho tady prezentovat.
Hřbitov má být místem zvláštního posvátného klidu, který si ty duše zaslouží a najednou se najde někdo, kdo si sedne na náhrobek nebo samotný hrob a začne pořizovat fotky. Teď ruku na srdce - je to skutečně správné? Odpověď znáte sami.

Vkládám fotografii zmiňovaného hřbitova. Hodně jsem ji zmenšila, ale předělávat a zvětšovat se mi to nechce. Je to focené před dvěma týdny.
Tohle je pouze jedna část hřbitova. Ale mluví sama za sebe.
žh
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ninsie Ninsie | Web | 17. října 2010 v 12:17 | Reagovat

Tak pro tohle místo mám automatickou slabost. Hodně se mi tam líbilo, bylo to zvláštní a nábojem podobný hřbitovům, co jsem navštívila v Irsku. Nic tmavýho a temnýho, ale hodně světlý místo se skvělou energií. Chápu, proč na něj ráda chodíš, i proč tam něco anecháváš. Utvrzuješ tím pouto.
Pozdravuj ;)

2 Ewil Ewil | Web | 17. října 2010 v 13:26 | Reagovat

[1]: Já vím. To místo uchvátí každého, kdo tam přijde s dobrými úmysly. Zamilovala sis ho taky :)
Budu ;)

3 Verča Verča | E-mail | 18. října 2010 v 22:09 | Reagovat

Je dobře, že ten váš hřbitov má spoustu světlé energie. Ani se ti nedivím, že tam ráda chodíš a ctíš památku zemřelých těl. Myslím, že jejich duše jsou ti vděčné za to, že tam chodíš, že se o ně zajímáš. Já energii na našem hřbitově nikdy nezkoumala, což je hlavně tím, že tam chodím jen velice málo a vlastně jsem tam ještě nikdy nebyla úplně sama. Snad se tam v nejbližší době dostanu. Jsem totiž toho názoru, že je hezké potěšit duše tím, že zajdeme na místo, kde jsou pohřbena jejich těla, abychom uctili jejich památku. A je úplně jedno, že ty lidi neznáme. Pokud je tam hodně konstruktivní energie, zemřelo tam hodně dobrých duší a ti tě mezi sebou určitě rádi vídají.
A ty lidi, co se na náhrobcích fotí, aby byli in, nebo co tam dělaj bordel bych taky nejradši sfackovala. No ale nemělo by to cenu. Tak maximálně jim říct, ať se nad sebou zkusí zamyslet, ale jestli se tomu jen vysmějí, což by podle mě většina z nich udělala, tak jim hold přát, ať aspoň někdy v budoucnu dostanou rozum. Lidská blbost je jak klíště, jen s tím rozdílem, že to po čase odpadne, avšak blbost některým zůstane napořád.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.