Prolog

13. června 2010 v 1:14 | Ewil |  Úsvit: Prokletí duší
...

Hodně změn, ale pořád stejný příběh.
Takže doufám, že tohle je poslední prolog, co k téhle povídce píšu.
Zmatený a nejasný?
Takový má být =) a je tam hodně odkazů.


pro zájemce pod perex



Houpala jsem se nad propastí myšlenek, které brzy nabraly skutečnou tvář a podobu. Tak skutečnou, až mě to děsilo. Lepilo se to na mě jako pavučina a stahovalo dolů. Do neznáma, co mě mělo pohltit a smazat to, co jsem doposud tak bezpečně znala. Nenávratně.

Dotkla jsem se chodidly kluzké podlahy, ale skutečně jsem necítila její dotek. Jako kdyby zmizel, jako kdybych ho vytlačila z mysli až na samý její okraj a zanechala jen matnou vzpomínku. Nehmatatelnou. Strojeně, pomalu, jako bych se znovu učila chodit, jsem postupovala podlouhlou a potemnělou místností. Zvedla jsem zrak, kráčela jsem rovně, bez cíle, bez vědomí, kam vůbec jdu. Jako bych se dobrovolně oddala tomu, co mě čekalo na samém konci. Jako by pro mě nic předtím vším, nemělo sebemenší význam. Předtím. Ticho se roztahovalo místností a cosi dráždilo uvnitř mě, kde jsem ve skrytém podvědomí svého já, křičela. Chtěla jsem ven.
Jediné, co klid narušovalo, bylo jakési pravidelné, přesto ne dost přirozené, oddechování. Z mých pootevřených rtů. Jako bych to dělala automaticky, ale bylo to vážně nutné? Jako by mi něco našeptávalo, že to stejně nemá význam. Nic se nedalo vrátit zpátky.
Cosi se v mém zorném úhlu matně zalesklo a získalo mou pozornost. Natočila jsem hlavu, snad opatrně, jako bych sebevětším a prudším pohybem, mohla něco narušit. To, co se vznášelo ve vzduchu a možná mi to mělo zodpovědět veškeré otázky. Blížila jsem se k tomu, pomalu rozeznávala tmavý obrys s lesklou výplní. A jak jsem byla blíž, získávalo to ostřejších rysů. Zrcadlo. Zastavila jsem se těsně před ním a pohlédla do očí mladé ženě, která se mi jen vzdáleně podobala. Dívaly jsme se vzájemně do očí a jako bychom v nich sobě navzájem četly. Naklonila jsem lehce hlavu na stranu a ona udělala totéž. Měřila si mě pohledem, ve kterém se ale zračilo něco, co mě děsilo. Co mi stahovalo hrdlo. Prázdnota. Vzhlédla jsem, když se těsně za ní objevila nová postava. Znala jsem ji. Ty rysy a oči jsem si pamatovala tak zřetelně…naše pohledy se setkaly a vzápětí se oční kontakt zpřetrhal, když zmizel z mého zorného úhlu. Žena v zrcadle se na mě usmála a odhalila řadu bílých zubů. Udělala jsem podvědomě krok vzad a vzápětí mi tělem projela tupá bolest, co se rozšiřovala do každé buňky, do každé částečky a molekuly. Zalapala jsem po dechu, který se ztratil kdesi v mých útrobách a jeho milosrdný zbytek zůstal zaseknutý v sevřeném hrdle. Byla jsem lapena. Tma se kolem mě s děsivou rychlostí stahovala a pohltila mě do sebe, místnost se ztratila a já s ní.
Nikdy to nemělo skončit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ninsie Ninsie | Web | 13. června 2010 v 14:52 | Reagovat

Takže jsem slíbila komentář a hlavně to chci okomentovat. Hodně se mi líbí nádech toho prologu, kdy nastavíš spoustu zajímavých tajemství, dýchneš na člověka jen špetku, zlomeček příběhu a on jenom čeká, až se bude moct pustit do dalšího čtení. Hodně oceňuju atmosféru a právě ty náznaky i to, co při zběžném nebo ne tak důkladném čtení můžeš přehlédnout.
Zase na druhou stranu, bacha kočí na opakování slov se stejnými kořeny, případně stejných slov. Působí to občasně trochu rušivě, lehce tahá za oko. Jinak vážně nemám, co bych vytknula a těším se na pokračování.:)

2 Ewil Ewil | 13. června 2010 v 15:32 | Reagovat

Nini: na ty slova si dám pozor, ještě se na to mrknu, až budu mít chvilku klid a trochu se to rozleží a rozhodně to upravím. Je fakt, že místy mi tam pár slov nesedí, ale nad tím se zamyslím :) tohle jsem potřebovala :)
Jinak moc děkuju, co jsi napsala a jsem ráda, že se ti líbí jak ty náznaky, tak atmosféra. Snažila jsem se a těší mě, že to takhle zní :)
Děkuju :)

3 Neliss Neliss | E-mail | Web | 13. června 2010 v 18:47 | Reagovat

Nie, že by som si pamätala minulé prológy, no toto bolo super. Myslím, že všetko už napísala Ninsie, takže niet čo dodávať. Teším sa na zrenovovaný zvyšok.

4 Maya99 Maya99 | 19. července 2010 v 10:11 | Reagovat

Musím přiznat,že od toho minulého prologu se to dost liší, avšak na druhou stranu, já rozhodně nemám námitky, protože ráda čtu a tenhle začátek ve mně vzbudil spoustu nezodpovězených tajemství.
Těším se na další a hlavně na to, jak jsi to změnila a tak...
Maya
P.S.: Toho komentáře bych si moc nevšímala. Dvakrát se mi smazal a tak nejsem schopna napsat ho bez toho, že bych pukala zlostí a proto se ani nemůžu tolik rozplývat na tím prologem (jindy bych už slintala, ale naštvanost to fakt nehorázně kazí :-) )

5 Verča Verča | E-mail | 10. srpna 2010 v 22:27 | Reagovat

Pravda, od předešlých prologů se toto dost liší, ale právě proo mě to víc zajímá. Až na těch několik slov, které se ti tam opakují, to nemá chybu. Je tam fakt úžasná atmosféra a těch tajuplných náznaků... Jsem děsně zvědavá na ty změny, kterými Úsvit prošel. Prostěse těším na pokráčko. Myslím, že tahle věta mluví za vše a není třeba nic dodávat.:-)

6 Minie Minie | 18. srpna 2010 v 12:21 | Reagovat

Je to pekné,zaujímavé,zvláštne a čakám na ďalšiu kapitolu ;) Atmosféra je veľmi napínavá a v celku sa mi páči takže pokračuj!!!! ;)

7 Clarett Clarett | Web | 31. srpna 2010 v 8:57 | Reagovat

Výborný prolog. Chvílemi až běhal mráz po zádech. I když, větší atmosféru by to mělo, kdybych to nečetla v devět ráno, ale v jedenáct v noci. :D Přesto, tleskám. Je to tajemné. Svým způsobem děsivé a zoufalé a... prázdné. V člověku to vyvolá jen určité pocity, ne názory. Víš, jak to myslím. :D Jsem doopravdy zvědavá na pokračování. A smím se zeptat - mohla bych si tě přidat do oblíbených stránek?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.